Z klientky-cizinky se stala pracovnicí poradny

Z klientky-cizinky se stala pracovnicí poradny

České Budějovice –  1. července si Diecézní charita Č. Budějovice připomněla 25 let od založení Poradny pro cizince a migraty. Tatjana Šeráková působí v této poradně, která pomáhá nejen cizinců, ale i občanům ČR s vazbou na cizince, už dvanáctým rokem. Do Čech přicestovala před 23 lety bez znalosti českého jazyka s celou rodinou. V jejím životě se událo mnoho smutného i dobrého. Sama říká, že naskočila na svou životní cestu se vším všudy. Žila v Kazachstánu, Bělorusku i na Sibiři. Jejím domovem se však staly České Budějovice, kde nejen díky své houževnatosti a životní zkušenosti nyní pomáhá stovkám cizinců ročně.

26. červen 1995. Do Českých Budějovic přijíždí z Kazachstánu přes Ukrajinu vlakem Tatjana se třemi syny (12, 9, a 2 roky), manželem (alkoholikem), dvěma taškami a cestovními doklady, které by tehdy nejraději vyhodila z okna vlaku. Konečně svoboda! Byl začátek léta a ji a její rodinu čekal podzim v neznámé zemi…

Unikátní snímek z roku 1997 – Tatjana jako klientka Poradny pro cizince a migranty (vlevo)Tehdy Tatjana vůbec netušila o poradně, která pomáhá cizincům a s níž bude v úzkém kontaktu až do dnešních dní. S Poradnou pro cizince a migranty při Diecézní charitě České Budějovice se seznámila v roce 1996 náhodou, na doporučení, jelikož potřebovala pomoci s prodloužením pobytu. Tatjana vzpomíná, že tuto poradnu, oproti standardním byrokratickým úřadům, vnímala od počátku jako přátelskou službu. „S tehdejší pracovnicí poradny jsme se spřátelily, důvěřovala jsem jí tak, že jsme spolu neřešily už jen cizineckou problematiku, ale začaly jsme se věnovat dalším problémům, hledání vhodného bydlení, a také domácímu násilí v rodině.“ Toto komplexně pojaté poradenství Tatjanu navedlo na další životní cestu. Pomohl jí mj. český sociální systém ochrany dětí. Lstí se v prosinci 1998 rozvedla s manželem se záminkou, že dostanou vyšší sociální dávky na děti. Trvalý pobyt pak zařídila sama pro sebe a své syny. Manžel povolení neměl a byl deportován. Tatjana přiznává, že kdyby tehdy zůstala v Rusku, tak neví, kde by dnes skončila.

Na počátku svého pobytu ČR byla zaměstnaná v úklidové firmě. Později se pro firmu nevyplatilo zaměstnávat cizince. Udělala si tedy živnostenský list na úklidové práce a našla si své zakázky. Tato doba pro ni nebyla vůbec jednoduchá, spíše – jak sama říká – byla hrozná. Ale překonala ji, především díky svým dětem. I pro ně byl začátek v nové zemi těžký. Dva starší synové byli poznamenaní nejen integrací, ale i domácím násilím v rodině. Všichni přišli bez znalosti jazyka i zákonů. Česky se děti učily samy – z televize, ve škole, později z knih. Tatjana se učila česky převážně z poslechu a bylo pro ni velice těžké, že dětem nemohla pomáhat s domácími úkoly a učivem.

Každý rok musela pobyt v Čechách prodlužovat sobě i synům a zaručovat se částkou půl milionu Kč na účtu.  To pominulo v roce 2000, kdy začala pracovat v obchodním domě s nábytkem, provdala se za občana České republiky a získala tzv. Zelenou kartu.

Byl prosinec 2006. Tatjana byla už tehdy dostatečně zajištěná a měla svůj byt na hypotéku. Nastal ale šok – k poslednímu dni v měsíci jí náhle ukončili pracovní smlouvu v obchodním domě, kde pracovala 7 let. „Zhroutila jsem se. Stal se však zázrak – pomocnou ruku mi podala tehdejší ředitelka Diecézní charity Michaela Čermáková, která mi nabídla úvazek v projektu Adopce na dálku v Bělorusku a tlumočení v Poradně pro cizince a migranty.“ Ředitelka Čermáková vsadila na její empatii, osobní zkušenost, schopnost domluvit se česky i rusky. Současně Tatjanu přiměla k tomu, aby si dodělala potřebné vzdělání, protože měla zájem, aby v Charitě zůstala. „Z počátku mi nebylo úplně příjemné, pracovat v kolektivu, který má mnohaleté zkušenosti, praxi i vzdělání. O to však více jsem cítila zodpovědnost si vzdělání doplnit, ředitelku nezklamat a plnit svou práci dobře a kvalitně,“ vypráví Tatjana, která je aktuálně jedním z nejdéle působících pracovníků v českobudějovické Diecézní charitě. „Lidé odcházejí ze své vlasti za lepším životem, podmínkami a budoucností pro své děti. Češi možná nevnímají, že se mají opravdu dobře. Většinou to berou jako samozřejmost, a často proto nemohou srovnávat,“ poukazuje Tatjana Šeráková.

„Dělám klientům-cizincům průvodce i díky své osobní zkušenosti. Oplácím tak sama potřebným pomoc, která byla poskytnuta mě Charitou před více než 20 lety,“ dodáváTatjana, která v současné době pracuje v Poradně pro cizince a migranty a v rámci ní i jako interkulturní pracovnice Asistenčních služeb cizincům na Oddělení azylové a migrační politiky České Budějovice.

Text: Martina Baráková, DCHČB