28. listopadu 2025
Aktuálně
Sama do České republiky přišla jako cizinka. A někdy se tak cítí i po 30 letech života tady. Možná právě proto dokáže tak dobře porozumět těm, kteří tu začínají od nuly. Ve své práci spojila osobní zkušenost, hlubokou empatii a neobyčejnou vytrvalost. Díky tomu byla dlouhé roky oporou stovkám lidí, kteří hledali bezpečí, domov a nový začátek. Po téměř dvaceti letech, které strávila v Diecézní charitě České Budějovice, se nyní chystá uzavřít jednu významnou kapitolu svého profesního života.
Do Česka přišla v roce 1995. Sama tehdy potřebovala pomoc. Měla tři děti a spoustu neznámého před sebou. Vyhledala proto charitní Poradnu pro cizince, její služby využívala tři roky. Netušila, že jednou bude na druhé straně stolu – a že právě její vlastní zkušenost se stane darem pro stovky dalších lidí. V roce 2007 získala pracovní nabídku a nastoupila na pozici koordinátorky projektu Adopce na dálku – Bělorusko. Brzy se stala také tlumočnicí a výpomocí v Poradně pro cizince. Postupně se zapojila i do projektů v Zimbabwe, organizovala kurzy češtiny pro cizince a zapojila se do asistenčních služeb pro cizince při Ministerstvu vnitra.
Na začátku člověk ani neumí domyslet, jak složitý život ho čeká v cizí zemi. Lidé zvenčí, natož občané ČR, vůbec netuší, co vše musí cizinec absolvovat k vyřízení a získání pobytu pro sebe a pro svou rodinu. Teprve potom začíná dlouhá cesta k udržení pobytu a k integraci do společnosti,
popisuje Taťjana.
Protože chtěla ukázat, že lidé z jiných zemí mohou být i velkým přínosem, rozhodla se organizovat multikulturní festival národů Kousek ZeMě, který se stal už tradicí. Představují se na něm lidé z různých koutů světa, kteří našli svůj domov na jihu Čech. Jsou z akademického prostředí i byznysu, z východu i západu, severu i jihu. Prezentují svou rodnou zemi, její tradice a zajímavosti a vše doplňuje kulturní program. Festival se koná vždy u příležitosti mezinárodního dne uprchlíků na konci června.
Od počátku válečného konfliktu na Ukrajině se působení poradny pro cizince výrazně změnilo. Činnost se rozšířila o potravinovou pomoc, zprostředkování ubytování, o doprovody a tlumočení na úřadech, v nemocnici a ve školách,
vzpomíná Taťjana na výraznou proměnu své práce, kterou přinesla uprchlická vlna, která trvá vlastně dodnes. Opět byla u toho, tlumočila, doprovázela, pomáhala hledat cestu v chaosu prvních měsíců války. Její otevřenost a nadhled jsou vzácné. A možná i proto byla tak dobrým průvodcem pro ty, kteří přicházeli do republiky s podobným strachem, jako kdysi ona.
Za třicet roků, co žiji v České republice, dnes stále jako cizinka s českým občanstvím jsem se mnohokráte setkala s předsudky místních, které mi zpočátku vadily, ale postupně jsem si na ně zvykla a začala jejich postoj akceptovat. Konec konců, každý máme svůj názor,“ doplňuje. „Kdybych měla shrnout své působení v Charitě, nejvíce mi zůstává v myšlenkách moje účast na počátku nelehké životní cesty klientů. Nejvíce mně na nich zaujala snaha, pracovitost a trpělivost. Kdybych měla vyzdvihnout, na co bych měla být pyšná ve své pracovní kariéře, tak to je na prvním místě nezištná láska a úcta k lidem, s kterými jsem měla tu čest se potkat. A to jak s kolegy, tak především s klienty,
uzavírá Taťjana.
Milá Táňo, děkujeme.
Za všechny roky práce, odvahy a lidskosti.
Za stovky rodin, kterým jsi byla oporou..
Přejeme klidnou a radostnou novou etapu života.
